Kočka domácí (Felis silvestrisf. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny zakázán.Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. V Austrálii a na dalších ostrovech a souostrovích je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších invazních druhů, který se velkou měrou podílí na likvidaci původní fauny.Nejstarší známé důkazy o soužití člověka a kočky pochází z období asi před 4 500 lety. K domestikaci došlo ve Starém Egyptě v údolí Nilu. Dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Na rozdíl od ostatních zvířat si kočka vybrala člověka a ne naopak. Člověk totiž přitahoval ke svým skladištím potravin myši a krysy a těmito hlodavci se kočky živí. Předkové těchto koček pravděpodobně patřili k poddruhům divoké kočky, kočky plavé, kočky divoké evropské a kočky stepní. Tyto poddruhy se staly předchůdci dnešních plemen kočky domácí.